Sibiřský husky

Štěňata huskyho

Sibiřští husky jsou nezávislí a svéhlaví psi, což z nich může dělat výzvu při výcviku. Jako smečkoví psi potřebují jasnou hierarchii – majitel musí být důsledný vůdce. Pokud se husky cítí na stejné úrovni jako majitel, mohou napadat jeho autoritu a projevovat agresivitu při prosazování dominance.

Toto plemeno má sklony k destruktivnímu chování, jako je kousání, žvýkání nebo kopání, pokud nemá dostatek podnětů a jasná pravidla. Odměňujte dobré chování pochvalou nebo pamlsky, ale buďte důslední a nedovolte huskymu dosáhnout svého, pokud neposlouchá. Pro úspěšný výcvik vytvořte pevná pravidla a dodržujte je bez výjimek.

Výživa

Husky mají tendenci regulovat svůj příjem potravy sami, ale to neznamená, že se nepřejídají. Toto plemeno je náchylné k rychlému přibírání na váze, což může vést ke zkrácení života a zdravotním problémům. Vyvážená strava a dostatek pohybu jsou klíčové. Husky mohou být vybíraví jedlíci – někdy odmítají jídlo, pokud je stále stejné. Zavádějte nové potraviny postupně, aby si trávicí systém zvykl na změny. Doporučuje se bezobilné krmivo, jako je Husse Opus Farm nebo Opus Ocean, které mají vysokou chutnost.

Podrobný popis

Sibiřský husky patří mezi plemena špiců a má charakteristický vzhled. Často se zaměňuje s větším aljašským malamuty, ale je lehčí a štíhlejší. Jeho mandlové oči mohou být modré, hnědé nebo různobarevné. Typickými rysy jsou špičaté, vztyčené uši, hustá dvojitá srst a ocas, který si často přikrývá nos při spánku. Srst se vyskytuje v různých barvách a vzorech, ale bílý podklad na tlapkách a obličeji je typický.

Původ

Sibiřští husky byli vyšlechtěni kmenem Čukčů na východní Sibiři jako sáňkovací a rodinní psi. Museli vydržet drsné podmínky, táhnout saně na dlouhé vzdálenosti a chránit své majitele. Plemeno bylo přivezeno na Aljašku v roce 1908 pro závody na saních. Nejvíce se proslavilo v roce 1925, kdy husky vedení Leonhardem Seppalou uběhli 658 mil za pouhých 5,5 dne, aby doručili sérum proti záškrtu do města Nome.

Vzhled

Sibiřští husky mají mnoho společného s většími aljašskými malamuty, ale jejich postava je štíhlejší a lehčí. Charakteristickým rysem jsou mandlové oči, které mohou být modré, hnědé, nebo každé jiné barvy (heterochromie). Dvojitá srst huskyho je navržena přírodou tak, aby ho chránila před extrémním chladem v zimě a udržovala ho v chladu během léta.

Plemeno se vyskytuje v široké škále barev a vzorů, přičemž typické jsou výrazné znaky na obličeji a bílé tlapky, které patří mezi jeho nejvýraznější charakteristiky. Husky mají špičaté, vztyčené uši a hustý, chlupatý ocas. Během spánku si často ocas stáčí přes nos, aby si udrželi teplo, což je další ukázka jejich přizpůsobivosti drsným podmínkám.

Chování

Husky jsou nezávislí a tvrdohlaví, proto potřebují pevného, ale spravedlivého majitele, který si udrží jejich respekt. Mají silný lovecký instinkt, a proto musí být vyškoleni, aby se předešlo problémům s jinými zvířaty. Toto plemeno je známé jako „umělci útěku“ – dokážou přeskakovat ploty, hrabat pod nimi nebo je překousat. Místo štěkání raději vyjí, což je dědictvím jejich smečkové minulosti. Přesto jsou vůči dětem přátelští a jemní, díky čemuž jsou oblíbenými rodinnými psy.

Požadavky

Husky vyžadují pravidelnou fyzickou a mentální stimulaci. Nedostatek aktivity může vést k destruktivnímu chování. Jejich hustá dvojitá srst potřebuje týdenní kartáčování, aby se zabránilo nadměrnému línání. Husky by měli být vždy na vodítku nebo v bezpečně oploceném prostoru, protože mají tendenci utíkat. Plot by měl být vysoký, protože husky snadno překonají překážky až do výšky 2,4 metru.

Denní péče

Husky jsou velmi aktivní, a proto potřebují každodenní fyzické i mentální cvičení. I když mají obrovskou energii, jsou velmi čistotní a nemají typický psí zápach. Stačí je koupat 2–3krát ročně. Při delších procházkách dbejte na péči o jejich tlapky, zejména v zimním období, kdy jsou vystaveny soli a ledu.